Těžko si představit zemi, jejíž kultura je více odlišná od té naší, středoevropské. Proto jsou zajímavosti Japonska lákadlem pro cestovatele a exotiky chtivé turisty. Pokud vás to nezasáhne hned na Narita Airport, tak vám to garantuju zhruba asi do tří hodin po přistání, kdy vám vyschne v ústech a začne kručet v žaludku.

Zajímavosti Japonska v tekutém stavu

Suntory time: Zelený čaj vždy a všude

Čím je pro Čechy pivo a pro Valašsko slivovice, tím je pro Japonce saké a také zelený čaj. Moje seznamování se s japonskými pochutinami nastalo již cestou z letiště, kdy jsem si v malém supermarketu koupila atraktivně vyhlížející pet láhev z chladícího boxu s něčím, co vypadalo jako ledový čaj. Podle nápisů to nepoznáte (pokud nejste student Japanologie). Byl to zelený čaj od známého výrobce whisky Suntory. (To je poznámka určená pro znalce skvělého kultovního filmu Ztraceno v překladu). Jaké bylo moje překvapení po prvním doušku: čaj byl naprosto neslazený.

Kliknutím na fotku zobrazíte prezentaci.

Zajímavosti Japonska – saké

Foto: Bohužel jsem si nevyfotila pet lahve se zeleným čajem, tak alespoň další tradiční nápoj – saké

Zjištění číslo jedna: Japonci nesladí

Osladit si v Japonsku zelený čaj by bylo jako dát si v Itálii na špagety kečup, tedy ani průmyslově vyráběné japonské Ice Tea na tom nejsou o nic lépe. Osobně jsem velkým milovníkem čaje a tohle zjištění mně mile překvapilo, i když chuťové buňky se chvíli vzpouzely. Suntory čaj byl opravdu luxusní, velmi silný a vychlazený, což znamenalo, že se k jet lagu (časovému posunu) přidala ještě notná dávka teinu a tudíž první probdělá noc.

Česká hostina na japonském stole

…Aneb jak jsme jedli bramboráky hůlkama

Zajímavosti v Japonsku – česká hostina

Do Japonska jsem jela s cílem navštívit mojí kamarádku Tomoko, poznat japonskou kulturu, obdivovat zenové zahrady a tradiční stavby a samozřejmě ochutnat místní kuchyni. Z letiště jsem proto zamířila do Tsuchiury, kde Tomoko bydlela.

Čtěte více ======>

• O zajímavostech japonské kultury si můžete přečíst v cestopise z Japonska, ale teď se chci podělit o to, jak se v japonsku hoduje.

Protože mně Tomoko a její rodina na pár dní přijali mezi sebe, cítila jsem se povinována jim to oplatit alespoň v podobě české večeře. Na  svíčkovou bych v japonském supermarketu asi nezvládla nakoupit, proto jsem zvolila cestu nejmenšího odporu – bramboráky.

Bramboráky jdou vyrobit všude po světě, to jsem si už ověřila. Je to jedno z mála jídel, na které seženete všechny ingredience i v tom nejzapadlejším koutě zeměkoule. Předem jsem do kufru přibalila dvě flašky sterilovaného zelí, které Tomoko chutnalo, když byla v Česku na výletě. Na tomto místě bych chtěla varovat všechny kuchtíky, kteří se pustí do vaření v Japonsku:

Zjištění číslo dvě: Japonci nesolí

Nicméně bramboráky se povedly, připili jsme si saké a pustili se do hodování. Zatímco moji hostitelé byli už dávno po večeři, já jsem ještě pořád trénovala grif, kterým trhali hůlkami na kousky bramborovou placku. Usoudila jsem, že za všechno můžou svaly prstů na rukou, které jsou ochablé používáním vidličky a nože a vzdala jsem to především kvůli pudu sebezáchovy.

Japonská kuchyně o devíti chodech

Japonci jsou velmi pohostinní a jsou velmi vděční za zájem o jejich úžasnou kulturu a kuchyni. Tím jsem si vysloužila pozvání do místní tradiční a zjevně velmi luxusní restaurace.

Rosol na sto způsobů aneb Když je tradiční až příliš tradiční

Zajímavosti japonské tradiční kuchyně

Foto: To, co vidíte na obrázku není kompotovaná broskev ani žloutek, ale rosol ze zeleniny nahořklé chuti. To druhé je pak rosol bez chuti a to třetí nevím

Restaurace hned od vchodu dávala tušit, že zde ctí náležitě všechny místní tradice. Hned jak jsme usedli, přišla paní servírka oblečená v kimonu a donesla nám menu na dlouhém skládaném rýžovém papíře. V devíti sloupečcích bylo krásným japonských písmem napsáno devět pokrmů, kterým jsem nerozuměla. Myslím, že v tu chvíli nehrálo roli ani tak cizí písmo ani řeč, protože kdyby to bylo v češtině, tak bych na tom byla podobně. Cosi z mořského ježka, něco z mořské řasy a k tomu drobet z mořského úhoře, super exotika. Nenápadně vyskakuji na židli nadšením, jak už se nemůžu dočkat až začnou nosit na stůl.

Pastva pro oči

Krásná paní servírka nosí na stůl ještě krásnější pokrmy. V aranžmá pokrmů, ale i květin nebo zahrad jsou Japonci opravdoví mistři, vše je až neskutečně harmonické a promyšlené do posledních detailů. Je to nádhera, když se člověk může najíst i očima. Ještě lepší by pak bylo, kdyby se najedl i ústy.

Zajímavosti japonské kuchyně a aranžmá pokrmů

Po asi pátém chodu jsem si s neustále kručícím žaludkem uvědomila, proč Japonci tolik meditují neboť nejen chlebem živ je člověk. Po šestém chodu jsem si nechala přeložit, kdy že už konečně přijde ta miska suché rýže. Ještě dva chody! Doma jsem se pak barbarsky dojedla Tatrankama, které jsme si přibalila na cestu a šla spokojeně spát s vědomím kulturního zážitku par excellence!

Fastfood po japonsku aneb ubal si svoje suši

Zbytek dovolené jsem strávila cestováním po ostrově Honšú, o čemž jsem psala v předchozím cestopise. Na tomto místě bych chtěla rehabilitovat japonskou kuchyni, která je naprosto úžasná a především velmi zdravá. Nedivím se, že se místní lidé dožívají nejvyššího průměrného věku na planetě, za což velkou měrou vděčí bezpochyby právě své nízkokalorické, netučné, nemastné a neslané stravě a také ne moc sladkým dezertům.

A jak je to se sladkostmi?

Sladkosti patří určitě mezi další zajímavosti Japonska. Mezi nimi vyniká zejména želé z fazolí a zmrzlina s příchutí zeleného čaje. Garantuju vám, že z toho moc neztloustnete a to i pokud vám obojí hodně zachutná, tak jako mně.

Zajímavosti Japonska a sladkosti

Foto: Tradiční japonské sladkosti wagashi, které se jedí v rámci čajového obřadu sado. Jsou vyrobeny z rýžové mouky, fazolové pasty a trochy, ale opravdu jen trochy cukru. V lakované krabičce je čajový prášek a v popředí metlička na míchání čaje. Obřad sado může trvat až 4 hodiny (to je pak asi pěkný sado-maso!) 

Velmi příjemným a levným pokrmem pro cestovatele je sushi ze supermarketu. Prodává se v mnoha různých geometrických tvarech. V důmyslném balení je od lepkavé rýže oddělena igelitem zelená řasa nori, kterou musíte rýžovou rolku sami přebalit. Skvělé na tom je, že řasa nezvlhne do gumové hmoty (kvůli které jsem si kdysi myslela, že je to rybí kůže), ale zůstane krásně křupavá. Takže i fastfood po Japonsku je zdravý!

Pár doporučení a praktických rad na závěr

Japonská kuchyně – sushi

Foto: Sushi připravené v tradičním penzionu ryokan.

• Japonsko je úchvatná země, která vás překvapí neustále se smějícími lidmi, tím, že si v muzeu budete muset sundávat boty a spoustou dalších věcí.
• Cenově patří Japonsko mezi dražší země, ale pokud budete spát v hostelech a ubalíte si svoje suši, tak se to dá zvládnout.
• Pokud vám to rozpočet dovolí, tak k zažití té pravé japonské kuchyně a dalších japonských zajímavostí a kuriozit doporučuji ubytovat se v tradičních penzionech ryokanech a hojně navštěvovat místní restaurace a supermarkety. Před odjezdem se nezapomeňte zásobit exotickými ingrediencemi, ze kterých můžete ještě doma kreativně vytvářet něco, co svět ještě nespatřil (zejména proto, že si nebudete moci přečíst návod k přípravě na obalu).

Nezbývá než dodat, že zajímavostí v Japonsku je fůra a stojí za to se tam podívat! 戴きます (Itadakimas – Dobrou chuť!).

Feisubukku でシェア! To znamená sdílejte na facebooku!